Fotbalový klub Chelsea je jedním z největších klubů v Anglii i v Evropě. Klub vychoval některé z nejlepších hráčů, jaké kdy svět měl.

Stále však zůstávají rozčarováni z toho, jak se zdá, že jedna konkrétní pozice je zakletá. V klubu působili jedni z nejlepších útočníků světového fotbalu. Didier Drogba, Jimmy Floyd Hasselbaink, Herman Crespo a Diego Costa se v klubu zapsali do historie úspěchů. Patří mezi několik vyvolených, kteří na hřišti razili svou autoritu a stříleli za klub spoustu gólů.

Chelsea je známá tím, že jde po nejlepších útočnících, avšak když přestoupí, většinou se stane, že do klubu prostě nezapadnou a trápí se.

Od Pierluigiho Casiraghiho přes Chrise Suttona až po Tammyho Abrahama se zdá, že útočníci Chelsea většinou postrádají charakter potřebný k tomu, aby tým poháněli. Je ironií, že většina jmen útočníků, kteří za Chelsea hráli a zklamali, byla buď elitními hráči předtím, než do klubu přišli, nebo se jimi stali poté.

Vezměme si například Adriana Mutua, který přišel z Florentiny za 20 milionů liber a před přestupem do Premier League běhal po hřišti v italské Serii A. Přišel s velkým příslibem, ale nedokázal naplnit obrovská očekávání, která se na něj kladla.

Dalším zajímavým příkladem je Fernando Torres, hráč, který svými četnými góly v dresu Liverpoolu ničil Premier League. V Chelsea se stal terčem posměchu. To vedlo mnohé k domněnce, že Chelsea by mohla být vzhledem k okolnostem, v nichž se její útočníci nacházejí, prokleta nějakým voodoo.

Začátkem tohoto týdne Romelu Lukaku dokončil svůj návrat do Interu na hostování a mnozí fanoušci Chelsea mohli jen vyjádřit lítost.

Útočník byl přiveden za téměř 100 milionů liber z Interu, aby zaplnil mezeru, kterou dlouho okupoval například Diego Costa, ale stejně jako mnoho jiných před ním nesplnil všechna očekávání.

Existuje v Chelsea aktivní prokletí čísla “9”, nebo je to jen náhoda? O prokletí se mluvit nedá, ale několik útočníků po sobě, kteří selhali, není náhoda. Logicky se podíváme na to, proč se mnoho špičkových jmen útočníků v západ londýnském klubu trápilo.

Styl hry Chelsea jejím útočníkům nevyhovuje

Když se řekne José Mourinho, jako první typ útočníka se vám vybaví Didier Drogba.

Drogba tak dokonale vymodeloval typ útočníka, kterého Mourinho potřeboval, aby jeho systém fungoval, že ho dokonce přivedl zpět i při svém druhém působení v klubu.

Od té doby Chelsea takového útočníka postrádala, někoho podobného získala v Diegu Costovi, který byl skutečnou hrozbou pro všechny obrany. Španěl však postrádal stabilitu a měl problémy se zraněními.

Romelu Lukaku otřásl všemi stoly na Stamford Bridge, když poskytl ten proklínaný rozhovor pro televizi Sky Italia. Prohlásil, že mu Tuchelův styl hry nevyhovuje a že si přeje, aby se vrátil do Interu.

Jeho pohled se v podstatě dá pochopit, protože hráč jeho kvalit a talentu by měl mít více herního času a říct si, jak tby tým mohl hrát. Ale manažer je šéf a má moc prosadit, co chce. Lukaku to nepochopil, a to byl začátek konce útočníka v klubu.

Styl hry Chelsea je kritizován od začátku století a pro klub to není nic nového. Někteří její elitní útočníci se však stylům přizpůsobili a vedli si skvěle, takže výmluva na styl hry poněkud pozbývá platnosti.

Obrovská očekávání

Od doby, kdy se Roman Abrahamovič na začátku roku 2000 ujal funkce majitele, se osud klubu změnil. Ačkoli nyní klub prodal, vštípil hráčům i manažerům vysoké nároky na dokonalost a že není téměř žádný prostor pro chyby nebo neúspěchy.

Za dobu svého působení v klubu Rus vyhodil spoust manažerů a zrušil smlouvy mnoha hráčům. Fungoval na základě důsledných výkonů a každý, kdo nesplnil očekávání, byl vyhozen.

Z této tendence nejsou vyňati ani fanoušci. Od té doby, co klub pod Mourinhem zaznamenal obrovský úspěch a i vyhrál Ligu mistrů, se také úroveň očekávání fanoušků nesmírně zvýšila. To se projevilo při loňském vyřazení Chelsea proti Realu Madrid, kdy si fanoušci na sociálních sítích vylévali zlost na tým, a to i přes jeho “působivý” večerní výkon.

Nedostatek kvalitních tvůrců

Ačkoli se někteří ze slavných hráčů na seznamu neúspěšných útočníků provinili promarněním dobrých šancí, některým z nich chyběli pořádní tvůrci za zády.

Není náhodou, že jejich poslední dva nejlepší útočníky zásobovali dva nejlepší kreativní záložníci v nedávné historii Premier League Cesc Fabregas a Frank Lampard. Ve své době byl Fabregas nadčlověk. Měl schopnost vystihnout přihrávku z několikametrové vzdálenosti a je jedním z mála cizinců, kteří v lize zaznamenali více než 100 asistencí.

Franka Lamparda není třeba představovat, neskutečný zakončovatel, který nejenže uměl střílet z dálky, ale měl i dar dávat přihrávky, které roztříštily obranu.

Pro útočníka je velmi důležité mít za sebou tvůrce hry, dokonce i takoví Ronaldo a Cristiano Ronaldo by neskórovali tolik, kolik skórovali, kdyby neměli obrovskou podporu od svých záložníků.

 Didier Drogba a Diego Costa byli prvotřídní útočníci, kteří způsobovali poplach po celém hřišti, ale také těžili z famózních přihrávek od svých kvalitních záložníků.

Jak již bylo řečeno, když se podíváte na Lukakua v minulé sezóně, mohli jste vidět hráče, který hladověl po servisu a kvalitních přihrávkách.

Takoví hráči jako Mason Mount jsou bezpochyby kvalitní, ale útočníky před sebou jednoduše nedokázali zapojit do hry, což se následně projevilo na výkonu směrem dopředu.